O co  jde  Vám,  pane  Salači ?

      Přiznám se, že  k sepsání  tohoto  příspěvku  - reakci na  článek  pana ing. Salače,CSc.  Ad  nemocnice v Jaroměři'- jsem tentokrát  usedal  s krajní  nechutí.  Snad  po stoprvé  vyvracet  stokrát  opakované  a  stokrát  vyvrácené utkvělé  představy a demagogie  pana  Salače je poněkud  úmorné. Samotný smysl  jakékoliv další  polemiky  s panem Salačem  mi připadá  pochybný, neboť  nezasvěcený  čtenář se v celé  věci  může jen těžko orientovat  a dříve, či později musí  dojít  k závěru, že  jde o  jakési  hašteření dvou, z nichž  jeden je za osmnáct a druhý  bez  dvou  za  dvacet. A já o  vhození do   stejného  pytle  s panem ing. Salačem  opravdu  nestojím.
      Potíž  mám i s nalezením  vhodného  tónu. Na jedné  straně si myslím, že  mi  hrubost   a  hulvátství  není  vlastní, avšak na hrubý pytel  patří hrubá záplata. A článek  ing. Salače  je utkán  z juty  velmi  režné.
      Takže by snad  bylo  nejlepší  nad  vším  mávnout  rukou. Jenže :
1)  Otázky  poskytování  už  tak dost  okleštěné  a stále  oklešťované  zdravotní  péče  v Jaroměři  jsou věcí příliš  vážnou na to, aby  se  staly  předmětem  jakýchsi  komunálně  politických šarvátek.
2)  Pan  Salač  ve svém  článku tentokrát  značně  překročil  základní  meze  slušnosti a od  svých  obvyklých manipulací, spekulací  a polopravd  se uchýlil k vědomým nepravdám  a lžím.
3)  Nelze přejít  mlčením takovéto jednání  u člověka  tak  společensky  aktivního, jakým ing. Salač je. Tedy  vysokoškolského  pedagoga, člena  městské  rady, člena  krajského zastupitelstva, předsedy  výboru  zastupitelstva Královéhradeckého kraje  etc. Mám tím na mysli, že přísloví 'Quod licet Iovi non licet bovi' platí i naopak. 
A nyní  konkrétně  k jednotlivým údajům Salačova příspěvku.
       V roce 1995  nemohla  nemocnice zůstat  státní, ani kdyby to  bylo páně  Salačovým přáním  nejvroucnějším, a byl  by  ochoten se pro ně  rozkrájet. O privatizaci  všech nemocnic po úroveň  okresních   bylo  tehdy zcela  jednoznačně  rozhodnuto  koncepcí  ministerstva  zdravotnictví a při případném odmítnutí převzetí městem  nastupovalo dalších šest způsobů  privatizace, vesměs  způsobů pro město rizikovějších.  Experimentem  v tomto smyslu  byl  právě  postup  nedalekého Broumova, který převzetí své nemocnice tehdy odmítl přesně v Salačových  intencích. Jak   to  dopadlo se stačí  buď  rozpomenout, nebo si sehnat informace. Ing. Salač je má, slabší  je to spíše  s ochotou  rozpomenout  se na skutečnosti, které  se jaksi nehodí  do krámu. Namísto  toho  raději používá  dramatické  příměry  o  úmrtním listu a umírání  nemocnice, které  dokládá  články  ve Zpravodaji. 
Je poněkud úsměvné, že v uvedených  číslech  nacházíme komentáře z pera - světe, div se - pana inženýra  Salače!  Přesto  stojí  za přečtení  a  zjištění, že ve svých  odhadech budoucího vývoje nebyl ing. Salač  právě Nostradamem.  Například pokud  jde o   uváděné  desítky miliónů, které město investovalo do nemocnice si pamětníci  možná vzpomenou na Salačův  výrok  na zastupitelstvu  v roce 1997 o tom, že dluhy nemocnice budou splácet  ještě naši  vnukové. Skutečností je, že v době mého odchodu z funkce ředitele byla výše závazků z obchodního styku - tedy  zadluženost  - těsně pod úrovní průměru dvouset osmi  českých nemocnic, sdružených  v AČMN.  Likvidace  závazků nemocnice po jejím zrušení trvala necelých  jeden a půl  roku a město přitom rozhodně  finančně  nevykrvácelo.
        Malé odbočení, jako poznámka  na okraj:  Mf Dnes  31. srpna referuje pod titulkem 'Dvůr zachraňuje svoji nemocnici' ...Provoz nemocnice platí královédvorská radnice, která jen od loňského podzim do konce letošního  rok investuje do městského zdravotnického zařízení více než pětatřicet milionů korun. Většinu peněz spolkne odkoupení všech provozních budov od akciové společnosti, jež nemocnici provozuje. Touto nákladnou transakcí radní získají jistotu, že v případě krachu provozní firmy zůstanou nemocniční budovy v majetku města... Tamější  zastupitelstvo tedy usiluje za značných finančních nákladů právě o to, co ing. Salačovi tolik leží v žaludku! O tom, jak hluboká propast zeje mezi tímto prozíravým postupem a myšlením některých zastupitelů našeho města mne přesvědčil jeden z nich  (abych byl  alespoň trochu adresný, tedy z okruhu Salačovy volební strany ), svým výrokem  v osobním rozhovoru po odmítnutí převodu nemocnice na stát: „Mohli jsme se toho zbavit.'  Pokud !
 tato úděsná věta obecně charakterizuje přístup některých lidí s rozhodovací pravomocí k řešení problémů našeho města, pak je v Jaroměři špatně úplně všechno a divit se nelze vůbec ničemu.
       Pokud  jde  o  otázku nerovných podmínek pro  získání dotace, mohu jen znovu opakovat,  že odmítám přijmout princip jakýchsi vyvolených osob a institucí, které jediné  jsou schopny  státní dotaci získat. Příslušný zákon žádné  takovéto výsady  nezná   a tvrdit, že praxe je opačná znamená  tímto  zákonem  pohrdat. Spíše je třeba  si  uvědomit, že získání  státní  dotace vyžaduje soustředěné úsilí a mnoho práce.  Je pravdou, že jsme spolu  s ing.Klepsou  poté, co jsme obhajovali a obhájili ponechání nemocnice v majetku města, cítili určitou morální povinnost   na získání dotace pro město dále pracovat. Troufnu si poněkud sebevědomě tvrdit,  - odpuse mi hříšnou pejchu - že jsme dosud v této věci udělali nesrovnatelně více, než  Všeobecná nemocnice Náchod v době, kdy jsme  byli ujišťování, že je vše připraveno k zahájení stavebních úprav a k získání dotace chybí jen  ono převedení nemocnice  do majetku  státu. V každém případě je Salačovo naznačování, že pracovní skupina!
  je jaksi v koncích a tvrzení, že  zástupce této pracovní  skupiny požadoval pomoc paní starostky , aby vyjednala se Všeobecnou nemocnicí Náchod ty nejzákladnější věci k žádosti  o dotaci, pustým blábolem a lživým  výmyslem. (doložit  lze zvukovým  záznamem z jednání zastupitelstva). Zmínka o pomluvení  paní starostky členy pracovní  skupiny je poměrně závažným obviněním - pomluva  je trestným činem dle § 206 Tr.zák. Proto je, pane Salači, buď doložte, nebo se omluvte!
         Co se týče oněch dle ing. Salače „cudně zamlčených  miliónů z rozpočtu města, ( pokud město náhodou  dotaci dostane)'  je třeba říci, že jde o povinnou  spoluúčast příjemce dotace  ve  výši 20 %, tedy 4 mil. Kč při celkové dvacetimiliónové dotaci. A právě zde ing. Salač dosti necudně zamlčuje, že právě tyto peníze  neměla náchodská  nemocnice k dispozici a tato skutečnost byla jedním z rozhodujících důvodů k odmítnutí  převodu jaroměřské nemocnice na stát. Navíc není  vůbec  pravdou, že tyto peníze musí chybět v městské  kase. Příslušnou spoluúčast je možno uhradit např. z poměrně značného zisku, který  činnosti provozované v Jaroměřské nemocnici vytvářejí a který v současné době z města odplývá a  mizí v černé díře  vysoce  záporného hospodaření  Všeobecné nemocnice Náchod. Při  uskutečnění záměru  oživení druhé poloviny chirurgické budovy by doba návratnosti oněch  Salačem oplakávaných čtyř  milionů byla  - je to neuvěřitelné, ale je to tak - kratší, než  jeden r!
 ok (!!!)   Při  jednání zastupitelstva 13.9. jsem , nechtěje zdržovat , nabídl panu ing. Salačovi  podrobné vysvětlení mimo program zastupitelstva, ten však  žádný zájem neprojevil... 
Namísto toho ve svém článku znovu ohřívá notně zakyslou polévku  „fatálních chyb', negativismu a napadání každého, kdo usiluje o to, aby v našem městě  co nejvíce služeb  sloužilo co nejvíce občanům.  Pane Salači, ujišťuji Vás, že pokud budeme  úspěšní, (a uděláme vše pro to, abychom byli) v žádném případě se nebudeme bít v prsa  a dovolávat se ocenění. Žádné neočekáváme,   od Vás o ně ani nestojíme  a Vaše zásluhy  Vám  určitě brát nebudeme. Ostatně  je to Vaše věta „členové zastupitelstva za ČSSD  spolu s poslancem Tímatím zajistili, zařídili, dokázali ...' která se stala v Jaroměři  legendární.   
          A tak se na závěr musím vrátit ke zcela základní otázce, na níž marně hledám odpověď: Proč  musí být  posledních  několik  let ze  strany něktrerých lidí  i  institucí  bezezbytku vyplňováno  úpornou snahou o restrikci  zdravotnických služeb v Jaroměři. Ohlédneme - li se  zpět, zjistíme, že z původního příslibu  ( zrušení akutní péče, přeměnu na lůžka následné  péče a  zachování nepřetržitého  provozu ambulancí)  nezůstal kámen na kameni, a to i přes opětovné  sliby, že právě toto omezení  je poslední  a k dalším  již  nedojde. Proč  musíme prakticky nepřetržitě odvracet jeden atak na nemocnici za druhým, kdy krátká období klidu jsou pouze klidem před další bouří. Jako by se pro některé jednotlivce a skupiny  stala likvidace  jaroměřské nemocnice prestižní  záležitostí. Osobnost  ing. Salače  u žádné  z těchto  aktivit  nikdy  nechyběla. Proč musíme donekonečna vyvracet  argumenty, které jsou svou neseriozností  až urážející. Proč se opakovaně střetáváme s poměrně !
 úzkým okruhem stále stejných lidí, pro něž není  žádný argument dost unfér, aby nebyl použit. 
        Odpověď nenacházím. Vím jen, že s těmito lidmi skutečně nelze vést konstruktivní dialog. Mají svůj záměr a cíl a nejsou ochotni naslouchat. Vím však také, že  ustoupit jim a vyklidit pole by bylo proviněním na našem městě.   
        Filmový  režisér Jiří  Menzel před  dvěma lety  při karlovarském  festivalu vypráskal jistého producenta ze sálu  vrbovým prutem. Zdálo se  mi to  být   nepřiměřené,  hrubé, nekulturní  a  poněkud  teatrální  řešení  osobního  sporu. Musím říci, že nyní  pana režiséra  začínám  chápat. Uznávám, že jsou  situace, kdy  to prostě  jinak  nejde a  jsou  lidé, s nimiž  to opravdu  jinak nejde.
Nějak  často mě  začíná  svrbět  dlaň.
A Fenistil  gel  nepomáhá